Opracovala jsem pořádnou várku chalcedonů, které jsou někde na pomezí umění, fantazie a snu.
Nalezených v melafyru. Tam, kde měly skončit jako odpad, pod podrážkou bot nebo koly aut.
Zrozených z vody a ohně. V neopakovatelných tvarech. V barvách sopečné krve i meruňkového sorbetu.
Někdy se zeleným nebo modrým dotekem historie. Všechny ale krásné. Všechny svojské.
Ne každý má možnost trávit hodiny v terénu nebo bydlet v krajině, která takové poklady ukrývá. Nebo si zkrátka neví rady, jak s etickým sbíráním začít. I proto by podobné sady kamenů mohly do budoucna jít do světa. Jen párkrát do roka, v menších kolekcích. Protože šetrný sběr. Ještě nevím jak a jakou formou, ale až ten správný impuls přijde, budu to vědět.♥️🪨
Napsat komentář