Z tohohle kamínku mám fakt radost. Původně jsem si myslela, že je to kalcit, ale nakonec se z něj vyklubalo něco mnohem zajímavějšího.

Když jsem v krabici s poklady hledala kámen vhodný jako první pokus pro broušení, sáhla jsem po něčem krystalickém a oproti křemitým hmotám měkčím. Kalcit, pomyslela jsem si. Ale jak moc vedle jsem byla.
Na mou obranu, nálezový stav nebyl zrovna „hezký“ a bylo těžké poznat, co to vlastně je. Na začátku videa je původní stav vidět. Ego ale zvítězilo a bez hlubšího zkoumání jsem si stanovila, že jde o kalcit.
Až po hrubém přebroušení mi došlo, že tady něco nesedí. Kámen se brousil dobře, takže tvrdost by přibližně odpovídala, ale tvar i lom krystalů vůbec.
Když jsem ho vyleštila, pustila jsem se do hledání. To, co původně vypadalo jako bílé, bylo ve skutečnosti světle lososově růžové. Krystaly netvořily plochy ani destičky, ale spíš jemné jehličky seskupené do svazečků, orientované jedním směrem.
Pátrala jsem opravdu dlouho. Dokonce jsem byla tak zoufalá, že kromě octového testu a lupy jsem kámen i olízla, abych vyloučila alespoň halit.
Když jsem konečně přišla na to, co to je, už o tom nebylo pochyb.


Dřív se mu neříkalo stilbit. Jmenoval se desmín, podle řeckého slova desmé (δέσμη), které znamená svazek nebo snop.
A když se na něj podívám pod lupou, je mi jasné proč. Jeho drobné krystaly vyrůstají ve vějířcích a svazečcích, které opravdu připomínají snopy obilí. Připadá mi, že tohle staré jméno vystihuje jeho podobu mnohem lépe než dnešní název. A hlavně je poetičtější.
Současný název stilbit pochází z řeckého stilbein (zářit nebo třpytit se). Odkazuje na jemný perleťový lesk jeho krystalů, který mu rozhodně nelze upřít.
Můj malý desmínek a „zkamenělá voda“
Krystalová struktura stilbitu obsahuje velké množství molekul vody. Nejde o vodu na povrchu, ale o vodu, která je přímo součástí vnitřní stavby krystalu. Právě díky tomu jsou desmínky (a další zeolity) na svou velikost překvapivě lehké a při zahřátí údajně dokážou tuto „vnitřní vodu“ postupně uvolňovat.
A když jsem po tomhle objevu znovu prohrabala svou krabici pokladů, našla jsem ještě dva krásné kousky. Jeden miniaturní, druhý naopak větší. Mohu je tak ukázat i v surové podobě. Na tom malém jsou krystaly krásně zachovalé a je dobře vidět jejich snopkovité uspořádání.


Lososová neobvyklost
Stilbit nepatří v České republice k minerálům, na které člověk narazí úplně běžně. Vyskytuje se jen na některých lokalitách, nejčastěji v dutinách čedičů a melafyrů. Pro sběratele je proto spíše méně obvyklý, protože ho většina míst jednoduše „nenabídne“.
V severních Čechách je jeho výskyt spojený právě s některými vulkanickými oblastmi.
O to větší radost mi udělalo zjištění, že jednou z lokalit, kde se desmín skutečně vyskytuje, jsou také melafyry v okolí Ruprechtic v Liberci. Odtud pocházejí i moje nálezy. Najednou se z obyčejných růžových žilek stal minerál, kolem kterého jsem možná chodila celé roky, aniž bych tušila, jak zajímavý vlastně je. A přitom se mi očividně líbil už tehdy, jinak by se mnou vůbec nešel domů.


Napsat komentář