Horniny vs. minerály

Ještě než se pustíme dál, hodí se vysvětlit jednu důležitou věc. Spousta lidí používá slova kámen, hornina a minerál skoro stejně. Jenže v geologii to znamená něco jiného.

Minerál je konkrétní přírodní látka s určitým chemickým složením.

Hornina je směs jednoho nebo i více minerálů dohromady.

Kámen je opracovaná hornina nebo minerál.

Například křemen je minerál. Ale žula je hornina, protože se skládá z více různých minerálů najednou. U žuly je to konkrétně křemen, živec a slída.

Je to trochu jako s Legem. Minerály jsou jednotlivé kostičky. Kdežto hornina je celá výsledná stavebnice.

K minerálům se dostaneme později, v některém z dalších videí. Dnes nás čekají horniny.

Země není pevná koule

Když se řekne Země, většina z nás si představí pevnou kouli z kamene. Jenže uvnitř je to mnohem složitější. Pod zemskou kůrou je horký materiál, který se v dlouhých časových měřítkách pomalu pohybuje. Není to úplně tekuté moře magmatu, ale spíš plastická hmota, která se chová jako velmi pomalu tekoucí médium.

A právě teplo, tlak a pohyb jsou tři hlavní síly, které stojí za vznikem většiny hornin. A nesmíme opomenout čas. Ten horninový běží mnohem pomaleji než ten lidský.

Tři základní cesty vzniku hornin

Horniny vznikají na Zemi třemi základními způsoby.

1. Vyvřelé horniny

První skupinou jsou vyvřelé horniny. Vznikají z magmatu nebo lávy, tedy z roztavené horniny, která postupem času tuhne až z ní vznikne hornina.

Vyvřelé horniny můžeme ještě rozdělit do dvou podskupin podle toho, jestli vznikly na zemském povrchu (výlevné) nebo pod ním (hlubinné).

Když magma chladne hluboko pod zemí, chladne pomalu a minerály mají čas vytvářet větší krystaly. Tak vzniká například žula.

Vyteče-li láva na povrch, chladne rychle a krystaly už nestihnou vyrůst. Hornina je jemnozrnná nebo téměř bez viditelných krystalů. Typickým příkladem je čedič. Tmavá hornina, která vzniká z lávy rychle chladnoucí na povrchu Země.

Možná jste si někdy všimli tmavých skal nebo pravidelných sloupců, často jde právě o čedič.

Specifickou horninou tuhnoucí velkou rychlostí, která je vlastně minerálem, je obsidián neboli lávové sklo. To vzniká v momentě, kdy je tekuté magma vyvrženo do prostoru a ztuhna téměř okamžitě, takže v něm krystaly vzniknout vůbec nestihnou.

2. Usazené horniny

Druhou skupinou jsou usazené horniny. Ty vznikají postupně, vrstvu po vrstvě.

Vítr, voda, led ale i okolní teploty nebo samotný pohyb hornin, například při zemětřesení rozrušují starší horniny na menší částice: písek, prach nebo jílové částice. Ty se usazují a časem se pod velkým tlakem stlačí natolik, až zcela zpevní. Tak vzniká třeba pískovec.

Ale usazené horniny nemusejí vznikat jen z rozemletých hornin. Často se usazují i zbytky organismů, například schránky mořských živočichů nebo části rostlin. Toto nazýváme organickým vznikem usazených hornin.

Typickým příkladem sedimentární horniny z organických zbytků je vápenec, křída nebo uhlí. Vápenec často vzniká z nahromaděných schránek mořských organismů. Uhlí zase z pravěkých rostlin.

Někdy se také látky ve vodě rozpustí a později se znovu vysrážejí a usadí na dně moře nebo jezera. Tomu říkáme chemický vznik.

Usazené neboli sedimentární horniny tedy nejsou jen písek a kamínky. Mohou vznikat i biologicky nebo chemicky.

3. Přeměněné horniny

Třetí skupinou hornin jsou přeměněné neboli metamorfované horniny. Ty vznikají tak, že již existující hornina je vystavena vysokému tlaku a teplotě. Teplota není extrémně vysoká, aby se hornina roztavila, ale je dostatečně velká na to, aby se jednotlivé minerály v hornině přeskupily a změnily strukturu.

Například z vápence může vzniknout mramor. A z pískovce bohatého na křemen může vzniknout křemenec.

Tři základní cesty vzniku hornin

Teď, když víme, jaké je základní rozdělení horniny, můžeme si to propojit celé dohromady. Tyto tři skupiny hornin totiž nejsou oddělené světy.

Horniny se mohou v průběhu milionů let měnit z jedné formy do druhé. Žula se může vlivem zvětrávání rozpadnout na písek.
Písek se může tlakem změnit v pískovec. Pískovec se může přeměnit tlakem a teplotou na křemenec.
A ten se může například vlivem pohybu zemských desek dostat zpět pod povrch země, roztavit se a stát se součástí magmatu.

Navíc se posloupnost může i pozměnit. Třeba vyvřelá hornina se pod tlakem a teplotou může proměnit v horninu metamorfovanou.

Nebo přeměněná hornina hornina může na povrchu zvětráváním a erozí vytvořit drobný nezpevněný sediment, který dá později základ vzniku sedimentární horniny apod.

Je to zkrátka nekonečný koloběh.

---

Tohle už je z dnešního povídání všechno. Jestli se vám článek nebo video líbilo, nezapomeňte dát lajk a odběr a do komentáře mi klidně napište, na jaké téma byste chtěli, abych některé z dalších videí zpracovala. Případně můžete tento web sdílet s přáteli, pokud je taky baví kameny.

Mějte se hezky a ahoj!